36. den

Jeste dopovim predchozi den. Kdyz uz jsem odjizdel z NorthCapu zahledl jsem jak dojizdi francouz Kmel, placame se po rameni ze jsme to dali, opet mi diky nemu najizdi cilova euforie. Kdyz jsem se ptal co tu dela tak rychle, rikal ze se dival na predpoved pocasi a ma se pocasi kazit. Dal jen noc v Tromso a pak valil za mnou.

Takova je nase sdilena radost. Rikal ze si uzije tohle misto a bude spat hned tady. Ja chci rano jet busem do Alty, tak musim bliz k mestu zpět. Poplacame se a ja vyrazim do zapadu slunce jak to mam rad.

Vyhledy jsou nepopsatelne otacim se a jedu z kopce. Je tak silny protivitr ze to ani nejede, jak se to zase zvedne zjistim ze mi to podezrele nejede. Co se to deje? Uvedomim si ze jsem naposledy jedl gumove medvidky pred Tunelem. Hned zastavuji odlozim kolo sednu na zem, vytahuji nutelu a chleba. Kdyz tak jim vidim skupinky cyklistů na stejnych ekektrokolech, stejne helmy, stejne reflexni vesty. Dojde mi ze to jsou lidi z vyletni lodi. Je to zvlastni je pozorovat, skupiny po 20lidech, jedou s kopce dolu, po vetru a pritom pomalu. Jsou čistí odpočatí a ja se ve špíně laduji nutelou a starym chlebem a o poradnen dlouhem spanku ani nemluve. Techto skupinek je mraky! Pak jsou i skupinky lidi na ctyrkolkach no nechtel bych na takovou dovolenou. Vsude si vozi dav lidi s sebou. Ja sednu na kolo, po chvilce mi to uz zase jede. Fotim uzivam si posledni kopec a premyslim jestli budu spát ve meste nekde na kraji v pristresku nebo to zalomim jeste na kopci.

Rozhodnu si ustlat jeste nahore, uzivam si vyhledu spime tentokrat ve dvou. Romatika ja a kolo. Stan nevytahuji na tech par hodin.

Teda jeste pred ustanim si dam dalsi oslavne pivko. Je teple, ale to nevadi, ochladilo se a dnes mi nevadi vubec nic.

Rano do me krasne pere slunce a budi me pred 4h. Kurde to je zivot tyhle rana! Mam cas, vyjet musim az v 6h. Kocham se vychodem a polehavam. Usmivam se sve sebejistote o krasnem pocasi. Jsem na NorthCapu a nestavim ani stan, spim na louce a ocekavam ze bude hezky. Troufalost! 

Mam pobaleno loučím se tady stim krasnym mistem a jedu na bus.

Kdyz tak koukam na plast, ktery je prodreny az na platno, tak je na case jit domu. Uzil jsem si toho vice nez dost.

Prijedu na autobusove nadrazi. Je tam mistni pan cyklista, povida ze se asi do autobusu ve 4 lidech s koly nevejdeme. Ze pry zalezi na ridici a hodne ridicu nema cyklisty radi. Trochu znervoznim, nastesti jezdi za den tri busy, ja mam cas muzu i tim poslednim vecernim. Ridic byl prijemny nic mu nevadilo jen at si to tam nahazime. Nacpeme to tam po dvojicich. Moc to tak nemam rad, ale co, je to jen kolo. Mezi me kolo a to druhe jsem dal alespoň helmu a věci at na sebe moc nelezi a škrabou se o sebe. V autobuse se mi ty tunely zdaji nekonecne, na kole to byl adrenalin a strach, tak ten cas ubihal jinak. Obcas vidim cyklisty, ktere jsem po cestě předjel, usmivam se. Kocham se krajinou, poslouchám hudbu obcas usnu.

V autobuse se kouknu na aplikaci od hodinek co jsem ujel a na mape to vypada impozantne, bodiky jsou konce jednotlivych dnu. Podrobne statistiky jeste budou!

Alta me moc nebere, cetrum tu je jako velky obchodak, rekonstruje se tu cesta. Spíš tak odpočívám a snazim se ulovit krabici na kolo. Nevim jak to funguje, jestli podle sympatii nebo podle miry zoufalstvi, nebo pokracuji na vlne stesteny. Kluk 15min predemnou se ptal ve stejnem obchode na krabici a neměli. Ja si rikam zkusim to. Chlapek mi v obchode rika ze bude mit krabici po 16h. Idealni, mam stesticko, dam sprchu na hotelu a pak si zabalim kolo a znova sprcha. Tepla sprcha s mydlem je skvely vynalez! Vedeli jste to?

Hned vedle hotelu mi buraci festival V Alte to zije, moc mi to nevadi hrajou dobre. Uvidime kdy skončí. Na hotelu jsem zjistil ze mi nabijecka na telefon nabiji strasne pomalu, proto jsem ke konci mel porad malo stavy. Ze mi to doslo az ted! 

Premyslim ze si zajdu na jidlo, ale jsem hrozne liny, nechce se mi sedet v restauraci. Jdu do obchodu nevim co si dam tak si koupím kilovy jogurt. Rikam si jestli uz mi nehrablo i po tolika dnech mam porad chut na krasny chladny jogurt s lesním ovocem. 

Ani jsem Vam nepsal sve pocity. V cili, nekteri i videli, byla čistá radost, ale tak poslednich par dni to byla obrovska vdecnost. To možná proto se to tak ke konci rozjelo. Opravdu silny pocit vdeku me hnal dal i nejaka ta slzicka ukapla.

Po ceste jsem se dojimal jak moc jsem vdecny svemu telu za to ze to zvladlo, neprotestovalo, a presto ze jsem se nestravoval idealne, tak jelo jak hodinky. Citil jsem obrovskou vdecnost svym rodicum ze me podporuji v to co delam a mam v nich oporu ve svem zivote. Jsem vdecny lidem, kteri mi fandili. Jsem rad ze mnohym udělalo radost cist pár radku a videt par fotek cesty v krajine, i kdyz jsem u toho v noci usinal a mira preklepu v textu je vysoka. To byl hlavni duvod psani techto radku, predat trochu te radosti a toho stesti, ktere prožívám, dale. Take jsem vdecny ze mi to v praci umoznili vzit si 5tydnu dovolené. Pak ale nevim komu mam byt vdecny za to pocasi. Takova serie hezkych dni se jen tak nevidi. Mel jsem velke stesti ve vsem co me potkalo. 

Tyto pocity se ve me misily uz poslednich par dni. Obrovska vděčnost a ta me hnala dopredu ze i 250km nebyl na kole problém ujet, proste se to delo a delo se to krasne.

Ujeto: tak akorat; Nastoupáno: nic