35. den

Slunce vychazi nad morem a vylozene me vyhani ze spacaku na terase pristresku. Ta se nahriva a je mi vedro.

Rano jak malovane.

Koupu se v poslednim mori, Barentsovu. Voda neni tak studena, dam par temp, pak se okoupu v rece at nejsem slany. Vyrážím na tu posledni stovku do cile.

Scenerie jsou porad krasne a mne fouka mirne do zad, frcim.

Pauzu si dam az pred Tunelem. Tim Tunelem s velkym T, je to podmorsky tunel, skoro 7km dlouhy a je v nem 9% stoupani! Pisou 212m pod morem. Zastavi chlapik a nabizi mi ze me preveze pres tunel v dodávce. Nepremyslim a s diky odmitam. Vim ze to bude tezke, vim ze to bude neprijmne, ale patri to k trase, tak jedu. Nadopuji se haribo medvedy a vyrazim do díry. Mam respekt, reflexni vestu, dve blikacky, svetko a celovku. Bezpecnost predevsim.

Dolu brzdim at se nevysekam na mokrem asfaltu, je silena zima. Rikam si ze jsem se malo oblekl. Pak cesta zacina stoupat, makam, jedu svizne, kouri se mi od pusy, pred celovkou i svetlem na kole mam kuzely svetla v mlze. Leje ze me. Aut v protismeru je dost, v mém smeru moc ne. Predjizdi me kamion, nastesti se na me nelepi. Pak mam klid, 2km jedu a zadna auta nikde, jen ja. Hulakam, posloucham ozvenu, uzivam si samotu v tunelu. Pred koncem kopce slysim buraceni kamionu za mnou, ten už me neda! Postavim se do pedalu a jedu, vidim svetlo na konci tunelu, kamion uz me nestihl, vyjedu ven, radost obrovska, zazitek!

Dalsi tunel uz je rovny, pousti ho jednosměrně, jedu prazdnym tunelem, vse dobrý.

Cesta vede kolem more a za chvili se zvedne, musim nastoupat 2x 300m kopec.

Prvni vyjedu jak nic, nekteri z aut mi fandi, dodava mi to energii a drtim to nahoru.

Nasleduje nahorni rovina a ja mam mirny vítr v zadech. Tady bych nechtel mit dest a protivitr. Makam, nehledim, zpivam si We are champions a I belive I can fly. Obcas jedu bez drzeni. Finis jak ma byt.

Jsem tam, hned jedu k monumentu a kocham se luxusnim pocasim a faktem, ze jsem dokazal na kole dojet z Nice na NorthCape. Uzivam si okamzik, volan si s kolegy z práce, s rodinou, koukam na monument a mam v hlave prazdno.

Otviram oslavne prvni pivko.

Pak sedim v restauraci a uzivam si pozvani od nejvetsich mych fanousku Taťky a Cyrila. Diky kluci za pivko, tak na naše zdravi! 

Za mnou uz je nekde Severní pól a je blíž než do Osla, vidim vsude jen more, uzivam si klidu. Obejdu budovu krizem krazem, uzivam si kino, kde promitaji zabery z okoli ve vsech rocnich obdobích. Pak už jen sedím, nabijim vybitý telefon a powerbaky a začíná mi být smutno, ze tato jízda už nebude pokračovat. Chtěl jsem udělat jeste fotku monumentu bez lidi, ale nenapadlo me ze se tu lidi nahrnou na zapad slunce.

Nahraji prispevek uz ted, dochazi mi data a tady je wifina. Dnes jeste chci dojet do Honnensvagenu, tam prespat a rano jedu busem do Alty. Jeste se ozvu!

Ujeto: cca 100km; Nastoupano: cca 1000m