20. den

Nastoupime jako cyklosti a motorkáři první na trajekt. Obsadim si místo u zasuvky a nabíjím vše co mám. Ještě při čekání na trajekt slyším: "Tak to je borec na kole do Norska" ... Odpovím díky za pochvalu. Jsou překvapeni, že jsem Čech. Jedou autem na Lofoty a budou se vracet 16.8. ... To je náhoda, mně 16.8. leti letadlo z Alty. 

Slunce zapadá a my vyrážíme. To je znamení že se otevírá bufet a já můžu sníst vše co dokážu. Mám v plánu se najíst dopředu, budu to potřebovat. Placam do sebe páté přes deváté, zachutnal mi syrový losos a nějaka panenka. Pivo na čepu dobre nemají, tak střídám brusinkový džus a kolu. Ano bylo mi blbě, ale ničeho nelituji 😂.

Na trajektu jsem se koukal do mapy a překvapilo mě jak je to ještě daleko. Vymýšlím varianty jak stihnout letadlo a neubrat si ze zážitků z dovolené. V hlavě se mi toho točí dost, ale nemusím nic rozseknout hned. Uvidíme podle počasí a taky mému stavu.

Vystupuji z trajektu cca ve 2 ráno. Nemám nic připravené, koukám do mapy, nakonec nevymýšlím kraviny. Musím zůstat ve městě a shánět boty a kartuši na plyn. Spím za přístavem u moře na lavičce. Svítá brzy, ale já polehavam. Občas kolem mě někdo proběhne, nebo venčí psa. Zdravím, oni se usmívají, asi nikomu nevadim, polehavam dál. 

Nakonec jsem velmi spokojen s místem na spaní. Projíždím se městem a čekám až otevřou obchody. V prvním velkém obchodě boty nemají a kartuši zrovna vyprodali, v dalším nemají nic, další velký obchod má jen boty Shimana, jsou mi úzké, hodně nepohodlné a cena mě netěší. Tyhle neberu jsou úzké, to bych trpěl. Rozhodnutý, že to dojedu ve starých a nakoupím chemopren a pásku jako na opravu odjíždím. Kartuši jsem koupil. Po cestě mám ještě malinký cyklo obchod. Mají zhasnuto, ale i tak vejdu, obchod prázdný.

Prijde starší pán, ptám se ho jestli mají boty. On říká že nic neprodává už jen opravuje. Pak si vzpomene že za vytrinou už jsou jedny boty asi delší dobu. Boty mi padnou, povídáme si s chlápkem delší dobu, zaplatím odcházím. Teda ještě přišla paní na opravu kola, povídá že bydlela na severu vedle North Cape, dává mi rady a já odchazim. Tak to bychom měli, štěstíčko, já vyrážím. Teď mám pocit, že dobrodružství začíná.

Start z Larviku je náročný, uvažuji co jsem to na té mapě naklikal.

Prodiram se cestičkami, tlacim v blátě. Místní štěrkové cesty mají velké volné kameny, jsou to lámané žuly, mám strach at si nerozriznu plast. Jedu opatrně hlavně kolo nerozsekat a sebe taky ne.

Vlni se hezky kopce. Chata u jezera, to je sen.

Mam pocit že každý kopec jedu na 1/1, ale nakonec to jede.

Uz jede cesta jen kolem vody, je mírně do kopce a kolo jede. I když jsem nevyspany, tak chci ujet alespoň 150km.

Tady to jede hezky, auta skoro žádná.

Ujeto: 151km, Nastoupáno: 1476m