Den 36

Moc dobre jsem se nevyspal. Sel jsem spat pozde, protoze jsem opravoval kolo, psal rodine a volal s prateli. Do toho hucela klimatizace. Kdyz jsem ji vypl bylo v pokoji nedychatelno a okno neslo otevrit. Budim se v noci spim 4h. Rano me boli v krku, rikam si blba klimatizace!
Vyrazim do obchodu, jak uz mam nacviceno kilovy jogurt na snidani je tak akorat.
Zacatek cesty je po asfaltu a trochu se vlni. Po ceste vidim velkeho rozjeteho hada. Dobre, zadne spani pod sirakem. Radsi ve stanu, nechci at se ke me v noci tuli takovahle velka potvora.
Po nekolika km asfaltu přichází poslední sterkovy usek. 

Vsuvka myslenkovych pochodu.
Moc lidem jsem to nerekl ale dnes chci dojet do cile, tedy do Antalope Wells.
Hodne jsem resil jestli dojedu do cile nebo to rovnou v Hachite otocim na El paso. Hodne jsem plan ve sve hlave menil. Puvodni plan byl dojet do cile a nechat se od tama hodit autem jak to dela asi vetsina jezdcu. Jenze na FB hlasil clovek ze uz tyto služby nebude provozovat. Pak mi kamarad Mett rikal, to ze porad to ten clovek provozuje a bude to stat 450dolaru. Rikam si to je slusna palka na to abych skoncil uprostred niceho. Mett jede do alternativniho cile Columbus. Je to taky cil GDMBR, ale je po ceste do EL pasa. Rozhodne rozumnejsi. Rozhoduji se ze pojedu s nim, mam prece rozum, nechci koncit v dire sveta. Rikam si hranice s Mexikem to je a pojedu s nekym. Pak se mi to rozlezelo v hlave a kdyz jsem sedel v Toaster house v kresle, tak si rikam Ne! Pojedu do Antalope wells. Proste to tam napalim a napalim to pak do El pasa. Na me nastence u cyklotrenazeru byl cil Antalope wells, tak dojedu tam! Nikdy jsem veci extra neplanoval. Posilnen vybornym kolacem jsem vedel ze na to mam. Zabookoval jsem si krabici na kolo v bikeshopu a radsi hotel s 24h recepci. Muzu jet i v noci. Jidla jsem si nakoupil v Silver city vice a ted uz budu jen slapat. Rikam si mam zkusenost z bezeckych ultramaratonu, vim kdy je me telo unavene na kasi a ted to neni. Citim se dobre. To dam! 

Zpet k aktualnimu dni.
Neskutecne vedro, vitr se ruzne toci. Cesta je uz jen mirne z koce dolu. Slunce me opaluje a cesta nefrci jak jsem si predstavoval.
Prejedu nekonecne rovne koleje a myslim si ze uz bude jen asfalt. To pojede samo.

Vlajka ukazuje smer vetru a primo proti nemu ted pojedu.
Cesta vede vedle dalnice, protivitr a takove ty vlny ve sterku. No me triskne. Je mi vedro, fouka protivitr s ja po rovine jedu kolem 10 a nekdy 8km/h. 
Vidim prvni ceduli Antalope wells, ta me obmekci. Rikam si fakt se to deje! Ono se to blizi.
Konecne opoustim sterk, cesta otaci, mam bocni vitr. Uz jen 65mil. Dojima me ze je to fakt tady. Ono se to fakt deje!

Dorazil jsem do Hachity, davam si pauzu od slunka. Piju kolu, jim tortily. Majitel benzinky je taky jezdec, sleduje me. Kdyby neco, rikal ze mi pomuze.
Takhle primo v obchode/benzince vse sleduje.

Vyrazim na cestu. Miluji jizdy pri zapadu slunce.
Doleha unava z nevyspani. Porad fouka, jsem zalehly na triatlonove hrazde. Nejsem na to moc zvykly boli me zada, ale jedu.
Malem jsem prejel chřestýše, to me rychle probere. Ten kdyby me ustknul, tak uz to do cile nedam a vlastne uz nikam. Trochu zpomalim a divam se pod kola. Cele to tady zije, pavouci, hadi, kravy, zajici vse se v noci hybe a "sviti" na me ocima.
V dalce vidim svetla z pohranicni zdi. Vidim je porad nalevo ale ne pred sebou. Pak mirne prejedu ternni vlnu a začínám videt svetlo.
Ano jsem tam! Vice na jih uz to nejde. Dorazil jsem do cile. Silene si to uzivam, euforie, klid, fotim si to, povidam si pro sebe. Jsem nadseny. Jsem stastny.
Fotim si hromadu tmavych fotek a jdu na kute.
Spat u Mexickych hranic mozna neni nejlepsi napad, ale je mi to fuk. Stavim stan na sterkovem parkovisti pred branou. Vybiram si misto kde je nejmene nor od zviratek. Kolo si dam pred stan i s brasnama at se vi ze jsem cyklista. Kdyz spim primo pred branou davam najevo ze nejsem zadny uprchlik a nic nepasuji a nic neskryvam. Dokonce se neprevlekam. Kaslu na to, mam v predni brasne vyprane veci a ty si setrim do letadla, buh vi jak hekticky zaver bude. Ani si nenafukuji karimatku, zalezu do stanu a varim si v nem jidlo. Uleham na tvrdou kamou zem, citim se krasne usinam s pocitem. Ku..a ja to dal! 

Ujeto 202.2km nastoupano 689km

Komentáře

  1. jsi fakt BOREC. zdraví a síly na cestu domů posílají dejvice a bubeneč

    OdpovědětVymazat
  2. Klobouk dolu, Jiri K.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

17. den

Záznam trasy a můj výlet v číslech

1. den