Den 13

Vyjizdim rano z kempu se sympattickym chlapikem Metem. Kecame a asfaltove mirne stoupani mizi samo. Met se po 40km cca odpojuje a da si oddych v hotelu. Ja pokracuji dal.

Po mirnem stoupani prichazi mirne klesani.

Asfalt, takze km ubihaji a nemam tak rozlepany zadek a cele telo.

Jedu obrovskym udolim, kde 1km neni nic.

Zacinam pomalu zase stoupat, stin nikde a ja se varim.

Ted si uvedomuji ze jedu do tech vzdálených hor a stin je luxus, ktery tady neni. 

Narazim na ceduli, stejky z Montanskeho hoveziho od farmare. Sbihaji se mi sliny. Jenze kdyz si udelam pres km zajizdku k restauraci. Maji zavreno z dovodu havarie vody. Dost smutne se otacim a jedu dal. Dva kluci me lanarili at tam zustanu aspon spat ze uz je pozde. Kdyz neni stejk nebudu tam ani na a pokracuji dal. 

Trochu si nadavam, orotoze zacalo prset, bourka, kroupy. Bylo by mi asi lepe v ubytovani bez stejku, nez dostavat rany od krup.

Jedu neskutečně velkym udolim bez konce. Postupne slunce klesa. Kolem me farmy a soukrome pozemky. Zvolil jsem strategii jet dokud to pujde.

Kemp na mape byl az za mraky kilometru, tak mi nezbyvalo nez slapat a mirne stoupat po sterkove ceste.

Slunce zapadlo, ja nasazuji celovku a pokracuji dal. Vim ze to do kempu nedám, nechce se mi jet jeste 3h v noci. Nakonec vidim ceduli, ze vjizdim na verejne prostranstvi. Cedule taky psala at si toho prostranstvi uziji. Tak jsem si uzival.

Po chvilce vidim vhodne misto na spani. Kde Rozkladam stan a vidim prochazet bourku. Uvazuji jestli nejsrm zbytecne vysoko. Nakonec po uvaze ze jsem liny cokoliv delat, poprve za celou jizdu kolikuji stan k zemi a jdu spat.

Fotka z rana :-).

Ujeto 160km, nastoupano: momentalne nevim 😇